Moňouch na Blog.cz

Jednoho dne přišel e-mail. V něm stálo: přijedu! Zase jsem měla radost, skoro by se dalo říct, tak jako každý rok jsem měla radost. Do telefonu jsem si napsala od kdy do kdy tady bude a těšila jsem se. Hned jsem samozřejmě odepsala, tak jak vždycky na každý mail, že se těším, že s tím počítám a že jsem k dispozici. Všem mým kamarádům jsem to řekla a všichni pokývali a říkali, kdy bude párty a sejdeme se? Jasný! A já nejvíckrát :o)

Je zase začátek roku 2012, stárneme, je to děs takto počítat roky. Telefonujeme si a těšíme se na sebe. Sakra skolila mě nemoc, to je pech! I když je mi na smrt na párty jdu i když vím, že zájem okolí bude veliký a že jestli na mě zbyde minutka, tak to bude moc, ale je to přeci jen kamarád a co bychom pro kamaráda neudělali že?

Přesně jak jsem říkala :o)) Piju čaj a mých 5 minut už je za mnou, ale to neva uvidíme se přeci zítra. Ráno volám, nestíhá, nevadí, čekám, přichází, unavenej, nemluví, aspoň chvíli spolu, kdo ví kdy se zase uvídíme ne? Jdeme na výstavu, oběd , domů. Říkám pojeď ke mně, ať si aspoň popovídáme. Do mailu se nám vše psát nechce, tuším, že mi neříká vše a já jsem tak zvědavá, chci vědět, že je v pořádku a co se mu v té hlavě honí. Povídáme, vyprávíme, ukazuji co tu teď frčí, co se poslouchá. Musím zavelet, ať jde spát, ať zvládne celý ten kolotoč , co ho čeká, ať se prospí.

Ráno budíček, zase utíká dál, navštívit všechny, všechno stihnout, každému vyhovět, všichni jsme zvyklý, že nám obrátí naše rutiny naruby, ale děláme to rádi. Nevím zda se ještě uvidíme, doufám, že určitě, jsme přeci kamarádi a ty nejlepší, chci ho ještě jen pro sebe. Vyprávět, povídat, je toho tolik!

Svolaný další dýchánek, jasně, že jdu. Je to komornější, užívám si jeho přítomnost, ftipy, humor, náladu a drink :o) Je to super, kdy se zase uvidíme?

Cože?? Zase někde couráš, vídáš se s lidma co si léta neviděl, co nejsou takový kamarádi, scházíš se s lidma co si to nezaslouží. Sakra nastav si priority!

Dobrá dobrá, tak já si změním program jsem celý den jen tvoje, užijeme si rodinu, povídání, dáme kafčo, procházku. Jasný počítám s tím. Aha no nevadí, tak to zrušíme. Tak zítra ju? Mohl si dát vědět dřív.

Kde si? Kdy přijdeš? V kolik? Kam? Tak řekni! Nejsem pejsek, abych furt běhala, kam ty si pískneš. Jsem tvůj kamarád, tvůj přítel. Jsem tu pro tebe, ale . . .

Žehlíš to hezky - rumík jako dáreček, výborná večeře, divadlo. Nejsem ale tvoje stíhačka, mě nemusíš takhle uplácet, chtěla jsem jenom víc tvého času než ostatní.

Konec tvého pobytu se blíží a ví bůh kdy se uvidíme. Ještě si neodjel a už si mi chyběl, je to děs, když vím, že konečně dýcháme stejný vzduch a ne a ne se sejít.

Den před tvým odjezdem ještě jedeme k tobě, chci utrhnout poslední minutu mého kamaráda a užít si ho. Než zase zůstane u mailu, skypu a vzpomínek. Dostávám krásný dárek od tebe: obraz s věnováním, mám obrovskou radost a v duchu přemýšlím kam ho pověsím.

Po chvilce se loučím, obětí a pa. Pak si vyměníme ještě smsku a ráno volám, abych se popřála šťastný let a větu, že se určitě brzo uvidíme.

Opatruj se, dávej na sebe pozor a hlavně mám tě moc moc moc ráda, si můj opravdový přítel, kamarád. Už teď se mi zase stýská a je mi líto, že si to jen píšeme a nikdy nemáme čas si to říct.

Život se vrací do zaběhnutých kolejí, zase já mám čas na své kamarády, které jsem kvůli tobě zanedbávala a mě dochází jak to tady máš těžký, abys byl všude a pro všechny a že uloupit si tě jen pro sebe je vlastně strašně sobecký a že bych měla být větší kamarád a nechat tě žít.

p.s.: když si odjel, tak jsem si udělala radost a dneska si koupila malinkatej foťáček, abych si všechny chvíle zaznamenala! Bo letos nikdo nefotil! Pusu a už se na tebe nezlobím :o)

No věřili byste, že začali prázdniny? No mě teda néééééééééééééééé :o)) Ale tím chci poukázat na to, jak to zase děsně všechno letí! Letos jsem tomu psaní zase moc nedala, ale to je tím, že mám FB, kterému se všechno svěřuje tak nějak rychleji, líp se mu přidávají fotky a na chudáka bloga nezbývají síly. Ono také platí staré dobré rčení: Když je čas psát, tak není o čem a když je o čem, tak samozřejmě není čas.

Letošní půlrok tak nějak děsně utekl, že ani nevím jak…. Pořád je co dělat, kam chodit, koho navštěvovat co vidět, co slyšet, kam cestovat a vůbec plno zajímavých zážitků k prožití.

No jsou i věci co jsem opravdu nestihla a mrzí mě to: Jako třeba HORY - tohle byla první zima, kdy jsem nebyla na lyžích! A to je asi věc jediná, které je mi líto.

Ráda bych vypíchla zase zážitky, které byly, ale bojím se, že na nějaké důležité zapomenu!

I přesto se o to pokusím:

1, Silvestr s Vančuříkama, Kvapíkama a Kočíkama

2, Jitky narozky - přepadli jsme jí s Něnou a bylo to super, fakt byla dojatá!

3, Všechny středeční badmintony - propadla jsem sportu :o)

4, Oslava Kvapky narozenin - krásné posezení na terase plné květináčů :o)

5,Jesus Christ Superstar, luxusní večeře a zhřešení v půlnoci v BurgerKing s Janičkou a Jiťulkou

6, LEGOLAND - jednoznačně!

7, První koupání u Jíti v bazénu - řádili jsme jak malé děti

8, Všechny divadla a kina co jsem stihla navštívit!

9, ONDRÁŠEK v PRAZE! To je vždycky super - rošťák jeden, jak si ty dny s ním tady vždycky užiju :o)

10, Všechny párty u mě na zahradě! Všechny lidi, děti a psi a ten šrumec okolo prostě zbožňuju!

Tak a na co důležitého jsem zapomněla? Trápí někoho, že jsem na něco zapomněla? Napište do komentáře!

Strašně moc času trávím se svojí kamarádkou Janičkou Kvapkou, až si kolikrát říkám, že se nesežereme, ale zatím dobrý a neméně času s Jiťulkou! Ráda bych se podělila o pár dní s nimi.

Vzala jsem si dovolenou PÁ, SO, NE, PO. Že budu doma, lenošit - nic nedělat, pěkně se vetknout do gauče, nějaký ten filmík, nějaká ta kniha a kafíčko na zahradě - prostě veget!

Pátek - den začal rozcvičkou v podobě vyprání několika praček špinavého prádla, pověsit, vyluxovat a na 12.00 jít k Janičce na obídek. Janička udělala lasagne, Jiťulka tiramisu a já talířek sýrů a salamků . . . Pohodička na terase do 16.30. Pak šla Kvapka ke mně - vybrat si šperky a pak úprk na 18:00 na večeři s kámoškama do La Trattoria. Opět pohoda a pak úprk domů ve světovém rekordu obalit řízky a úprkem na letiště pro kamarády, v 23:00 jim udělat řizoně a poctivě s nimi do 3.00 pít :o))

Sobota - ráno vyskočit :o)) připravit snídani a opět s mými ostravskými kamarády klábosit - vůbec se jim ode mě nechtělo :o)) No kolem 12.30 odjeli na Rock for people a já si vychutnala studený řízek z večera a klid :o)) Poté zkouška nervů u finále Wimbledonu - slza ukápla když Petra Kvitová vyhrála!

Neděle - je hnusně - slovy klasika:Chčije a chčije :o)) Už jsem nechtěla být srostlá s pohovkou jako den předchozí a tak jsem napsala Kvapce, ať se mnou vyrazí na nejoblíbenější sport čechů: SHOPPING! Vyjeli jsme v 14:00. Nakoupit Rastíčkovi nová vodítka. Už je potřeboval jako sůl. Pak do Hornbachu koupit molitánek na nový pelíšek - potřebuje ho jako sůl :o)) Pak jen tak na skok do CaA a jeejej SLEVY :o)) Zkoušíme si s Kvapkou klobouky, brýle, topíky - vše za 98 Kč :o)) a pak, že ráj není :o))

Takže nákupní taška v hodnotě 500 obsahuje 4 nové topíky a jednu šáličku. Samozřejmě, že všechno potřebuji!!!! Pak do Globusu koupit nějaké dobrůtky na večer. Tam jsme tajně prohodili pláštěnky u dětských botiček - pro Štěpánka i podvod! A žabičková pláštěnka je žabičková pláštěnka…. Pak do IKEA - koupit potah na pelíšek, Jiťulce džbánek a Kvapce kafíčko. A po 4 hodinách domůůůůůůůůůů. A Kvapka v autě: já nemám vejce! Takže zdravíme Lidl :o))

No někdo tu ekonomiku nastartovat musí a kdo jiný než matka na mateřské a zadluženej Moňouch :o))

Přijdu domů, vybalím poklady a už volá soused: Pojď na kafe! No kdo by odmítnul, že? Takže kafíčko, ale pohled na hodinky mi říká, louči se a nezapomeň, že v 20:15 máš být u Jiťulky, která ušije Rastíkovi pelíšek, samozřejmě za významné asistence Janičky.

Vstoupíme k Jiťulce, předáme dárečky: džbánek, ďobáčky, italský kroužek a s Kvapkou vyrobíme v cuku letu rautík, jak na svatbě a Jiťulka otvírá lahev vínka - to byl příslib skvělého večera :o))

No jako vždy srandy kopec.. Jíta špendlila, Kvapka šila a já pila - spravedlivé dělení práce.

Pelíšek začínal získávat tvar, Kvapky mikinka také a já? :o)) No každopádně v 1:30 tadááááááááááá pelíšek hotov, mikina a já taky . . . Kvapka ještě oležela pelíšek, aby vyzkoušela zda funguje.

Jiťulka byla pyšná na tak úžasný výtvor co vytvořila a já byla šťastná, že v úterý můžu s Rastíkem vyrazit na výlet :o))

Pondělí - 4 den doma a proč jsem sakra nějaká ospalá a unavená :o)) Dopoledne píšu tento článek, odpo jdeme na procházku vyzkoušet pláštěnku, vodítko a probrat se na čerstvý vzduch.

Je skoro polovina května a já jsem neměla vůbec čas napsat nic na blog.

Chápu, je to skandál!

Ale moje kolegyňka Jířa napsala blog o mě.

Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale zde je k přečtení!

Jinak slibuji, že se polepším a článek napíšu.

a ještě něco!

Dnes 28.12.2010 jsem se účastnila živého vysílání na české televizi pořadu Sama doma! Povídala jsem o hrách, no taky ćo jiného. Takže pokud mě chcete vidět, tak stačí kliknout zde.

To že jsem měla nervy a trému, to vám ani nemusím povídat. Myslela jsem, že ze sebe nevydám ani hlásku a budu mít v podpaždí koláče sledovanosti. Nakonec to uteklo, tak rychle, že ani nevím co jsem říkala a skoro si to ani nepamatuju :o))

Krásný a šťastný nový rok plný zážitků přeje Moňouch

Tak tomuhle nikdo neuvěří! Já jsem vlastními silami a hlavně rukama vyráběla VĚC co měla být hezká a ještě fungovat :o) No nechte si to vyprávět . . .

. . .jednoho dne mi volá kamarádka Janička a prej co děláš v sobotu 4.12.? A já, že jdu trhat Barborku, aby mi na Vánoce vykvetla a já se konečně vdala :o)) A ona: tak to je v poho, to stihneš! Hlavou mi proběhlo co vše po mě může Janinka chtít a cože to všechno stihnu :o) A Janička na mě: půjdeme vyrábět domeček na čaj. Cože???? No domeček a do něj dáš čajíčky, můžeš to dát někomu dárek. Dárek??? Panebože Jani, já nenakreslím rovnou čáru, neustřihnu papír podle linky a mám něco vyrábět. Ruce levý, volšový a hlavně mě to nebaví!!!!

A Janička furt pojď a minulý rok si říkala, že by si šla . . . je ta holka slon, že si to pamatuje :o)

No tak jsem kývla! Ano, čtete dobře, řekla jsem ANO.

Prý je to kurz Moniky Brýdové a to bude super. Hned jsem si vybavila paní z pořadu Rady ptáka votvíráka, jak jedním tahem děla trička, andílky, vitráže a udělalo se mi zle. Hned jsem věděla, že tam budu za dementa. A prej sebou nějaké štětce - no jasně, že nemám jedinej :o))

Janička hned kývala, že se nemám bát, že všechno zajistí a že kurz je na Praze 6 od 13.30 a bude to super.

No tak jsme dorazily na místo. Jídelna nějaké školy, předělaná v dílničku, kde snad 20-30 lidí, hlavně žen něco kutily. Batikovaly, pletly z proutí, korálkama obšívaly Swarovski kamínky, modelovaly šperky a tak různě. No čučela jsem jako trubka :o)

Paní Brýdová nás uvítala, usadila a že si máme vybrat ubrousek a dala před nás velkou krabici s ubrousky. Samozřejmě Janička jí řekla na jaký jdeme kurz. Já intenzivně přemýšlela na co mám mít ubrousek a jestli do něj budu utírat ty štětce co jsem dostala. No a do toho nám paní Monika dala vybrat takovou dřevenou skládačku, ze které sestavíme ten domeček. Tak jsem si vybrala variantu s nalepovacími srdíčky a ubrousek byl samozřejmě na polepení toho domečku, aby byl hezký.

Takže jsem se začala zuřivě přehrabovat v krabic s ubrouskama. Bude můj domeček žlutý, černý, s bylinkami, s motýlky či strakamakatej? Nebo ho dám mamince a tak tam nalepím kocoura?

No a postup byl následující:

1, sestavit, slepit a natřít domeček bílou barvou (teda jen 4 stěny)

-          Při natírání jsem si málem překousla jazyk a špinavá jsem byla od barvy jak malej smrad ve školce

2, obrousit střechu šmiglem, natřít nějakou vodičkou, ofénovat a pak sestavit a namalovat barvou

-          No kdo si myslí, že jsem si to zapamatovala a neptala se, tak se mýlí a paní Brýdové děkuji za trpělivost

3, nalepit tedy nežehlit ubrousek na domeček

-          Žehleni trochu ovládám J I když paní Brýdová se zeptala - copak vy nežehlíte :o) no prokoukla mě :o)

4, Odstříhat ubrousek, vyříznou otvor na čajíky

-          Miluji skalpíček - to je můj nástroj

Mezi tím Janinka naproti mě úspěšně a kreativně vyráběla svůj čajový domeček, vystřihovala si motýlky, kytičky a přetírala to lepidlem, barvou a že to nežehlí, že má radši ruční metodu a paní Brýdová si spokojeně pokyvovala, že konečně někdo šikovný (myslím u našeho stolu :o)

5, Namalovat podstavec a odekorovat střechu

-          No zase než jsem vybrala barvu, než jsem to namalovala, tak opět špinavá jako prase

Janička si myslela, že kurz nebude trvat déle než 2 hodiny a to bylo prej předimenzovaný. Takže v této chvíly s vypláznutým jazykem se s domečkem morduji 3 hodiny a víte co
děsně mě to baví!!! Chci ho mít co nejhezčí a musí ladit a nikomu ho nedám, ani mamince - maminko promiň!

 6, vybarvit a nalepit srdíčka

-         No jo, ale srdíčka nejsou! Cože můj domeček nebude hotovej a dokonalej? Kňourám, vztekám se, že všechna moje snaha byla zbytečná! Paní Brýdová mě po očku pozoruje a říká:"nebojte, já vám srdíčka dopošlu" a já ukňouraným hlasem: "když já chci tyrkysový!" A nemám tyrkysovou barvu - teda já nemám žádnou barvu a ani štětec fňuk! A ona: Nebojte já vám je i namaluju a pošlu rovnou tyrkysový , když jsou ty Vánoce.

-          Moje srdce kričí huráááááááá, můj domeček bude nejhezčí a dodělanej!

Loučíme se a já přemýšlím, co půjdeme vyrábět příště a Janička taky, ale nahlas. Já se stydím přiznat, že mě to tak moc bavilo a že to byl super relax.

No, ale to nejhorší teprve přijde: Víte co? Já nestihla utrhnout tu Barborku, takže mi nevykvete, takže se nevdám! A maminka místo vnoučátek bude mít plnou poličku mých vlastnoručních výtvorů :o)

No už teď vybírám na www.brydova.cz

Chápete to? Když mám čas psát, tak není o čem a když je o čem, tak není čas :o))

Takže to vezmeme hopem!

Duben: S Mindokem na super víkendu na Lipně! Ještě 17.4. jsme tam lyžovali!

Také každou středu chodím na badminton a 19.4. se objevím v reportáži TV NOVA v pořadu víkend :o))

Vidím film Ženy v pokušení a moc se u něj bavím! Jako každý měsíc proběhne vínečko.

Květen: absolvuji sérii předoperačních vyšetření. Taky si na výstavě Svět Knihy oddělám úplně koleno.

22.5. mám párty na parníku - velmi krásnou párty! Zase proběhne vínečko a badmintony. V Masečíně se účastním Vitana párty, kde jsou matky s dětma a polívky :o))

Červen:Krásný počasí, tudíž práce na zahradě a to hlavně plot! Taky párty v Pindíku a můj první pořádnej fesťák - Votvírák v Milovicích. 24.6. jdu na operaci, vše dopadne dobře a já jsem jako rybička!

Červenec: po 14 dnech od první operace jdu na další operaci a do další celkové narkózy. Opět operace proběhla v pořádku a já o berlích a s novým kolenem běhám jak
o život :o))

Jinak se nic moc neděje. Jsem doma na neschopence a nedělám skoro nic :o))

Pak začínají rehabilitace, které mě připraví o berle a koleno je úplně plně funkční!

A tak vyrážím na fesťák Benátská Noc na Malé Sklále a spím tam ve stanu! JÁ!!!!!!!!!
:o))

Srpen: Disko u Bandity - no sranda - vesnická zábava! Dovolená v Turecku s holkama Brabencovic! A letuška v letadle naše Linduška! Zařídila nám i návštěvu
u pilotů v kokpitu, doooooost dobrý! Děsný vedro, velká sranda, nepočítaje partií prší a krásné moře.

Září: Divoká porada Pompo :o)) v kostýmech. Šla jsem za tenistku. Také divadlo a představení Líbanky aneb Láska ať jde k čertu, bylo to vtipný
a super. S maminkou, babičkou a tetou jsme vyrazili na Zahradu Čech do Litoměřic a nakoupily plno kytiček.

Od září nám začíná frmol v práci a na mě připadl veletrh her a hraček v Leťnanech. 4 dny bez přestávky na výstavišti
a doma bez přestávky se čtyřma brigošema co u mě bydleli! Fakt záhul!

Říjen: Do práce ke mně nastoupila Kačka na brigádu a je to šikulka. Domů mi přivezli 4 kubíky dřeva, které jsem si o víkendu vyskládala. Něník s Honzíkem zase statečně asistovali Kájovi co nám nahodil zahradní domek. Byl jako pan Lorenc, rozdával pokyny a úkoly a Něníci jeli jak o život.

Byla jsem v Havlíčkově Brodě na veletrhu Knihy s kolegou a jeho slečnou a historku o společném pokoji ani nechtějte slyšet :o))Koupila jsem si tam 2 knihy a obě mi jejich autorové podepsali a tak jsem měla radost.

Listopad: Divadlo Palace a představení A do pyžam! Výborný a vtipný, nasmějete se jak blázen.

Taky proběhl 2.ročník wellness víkendu s kamarádkami. Jelo nás 12 holek a bylo to super! Rum tekl proudem a kapitán by z nás měl radost! Proběhly vířivky, kolečkové brusle, badminton, bowling a plno dalších rošťáren!

Mám kompletně dodělaný plot a bránu co jezdí na dálkové ovládání. Mám nahozený zahradní domek a sníh mi ho nezničí. Po 3 letech co bydlím v domečku jsem si koupila světla, teď už je jen přidělat.

Taky nám přejeli kocourka a to Mazlíka a tak si Pupíčka vzala maminka domů.

Pravidelně chodím na badminton a strašně moc mě to baví. Od června do dneška jsem zhubla 15 kilo a mám radost ze sebe!  Taky proběhl Nintendo Wii večer a to byl turnaj na život a na smrt :o)) Jinak jsem stále sama, tím myslím bez chlapa, tak jestli o někom víte či máte tipy, tak se s ním! :o)

neděle 4.7.2010 - užíváme si s manželem a naším zvěřincem prodloužený víkend, a já se těším na další 3 dny dovolené. Před polednem přijíždí moje sestra s manželem, vařím dobrý oběd, pak se koupeme a navečer si pečeme buřty, povídáme, relaxujeme . . . .

pondělí 5.7.2010 - ráno se probouzíme do krásného dne, přináším snídani na zahradu. Je vedro a po dopolední kávě začínám vařit oběd. Uklízím ze zahrady domů našeho papouška Rozárku před prudkým sluncem a vedrem. Dávám ji do obýváku na bidlo, je zvyklá volně létat po bytě. Sestra se švagrem užívají naplno slunce i vodu. Po obědě se zase cachtáme a hledáme teploměr, který je kdesi na dně bazénu. Švagr ač zdatný rybář, jej nemůže dlouho najít. Už se na jeho marný boj s teploměrem nemohu dívat a tak před odpolední kávou lezu do vody teploměr vylovit. Šátrám, hledám a zase šátrám hledám. Najednou manžel prochází hlavními dveřmi místo nichž jako bariéra visí záclona. Jenže k překvapení všech Rozárka najednou vylétá skrz záclonu škvírou ven, nabírá výšku a s pomocí větru, který zrovna fouká letí vzůru nad střechu a ve vteřině je fuč. Já se zmáhám na výkřik Rozáááárrr !!!!! . . . Vyskakuji z bazénu, hekticky běžím pro klíče (bylo zamčeno kvůli mému nemocnému manželovi, který má Alzheimerovu nemoc), abych mohla pátrat po ulítlé Rozárce. Jako na potvoru zrova jezdí jedno auto za druhým, štěká každý pes, vrčí snad všechny sekačky ve vsi, řeže každá pila, brousí každá bruska, ach ti kutilové . . . . volám a Rozárka se mi neozývá, pobíhám bezradně všude, kde by mohla teoreticky přistát, prohlížím každý strom, každou větev, ploty i zídky, ale zase nic. Vracím se domů sděluji sestře a švagrovi, že jdu hledat dále a žádám je, aby dohlédli na mého nemocného manžela, který nemůže být sám. Převlékám se do suchých šatů a běžím znovu hledat našeho lítacího mazlíka a tak nastává strastiplné hledání, stesk, slzy a výčitky sama sobě. Znovu probíhám každou otevřenou zahradu, oslovuji sousedy, někteří se pokouší vtipkovat, ale opravdu na vtipy typu: "jo paninko vy hledáte toho ptáka co držela naše číča v hubě?" jsem opravdu neměla vůbec náladu! Znovu běžím na konec vsi, probíhám kopřivami, polem s uzrálým obilím a volám, ale opět se naše ptačí holka neozývá. Bezradně se vracím domů s přemýšlím jak to sdělit našim dcerám, od kterých jsme Rozárku dostali s manželem ke společným narozeninám. A tak vytáčím číslo mé starší dcery, ale ta si v první chvíli myslí, že si z ní dělám legraci, ve druhé chvíli podezřívá naše
2 "darované" kocoury, že si jí dali ke svačině a až napotřetí bere moji informaci o zdrhnutí naší Rozárky. Druhá dcera, která je v tu chvíli na koni mi poslá sms z dotazem, jestli Rozárka fakt ulítla . . . Hned si vybavuji její několikeré upozornění, abych Rozárku neměla stále puštěnou, že mi jednou ulítne, no a měla ta holka pravdu. . . Jenže já pro Rozárku chtěla to nejlepší a tudíž co nejvíce volnosti a pohybu, protože v kleci by se mohla trápit a nudit . . . .
Byla zvyklá být co nejvíce venku z klece, kažé ráno mi pomáhala dělat snídani, pak jsem ji dávala ve všední den do klece a odpoledne jsem ji zase pouštěla po bytě, kde se usadila na svém napnutém laně u stropu a povídala a povídala, až nám z toho šla hlava kolem. O víkendu jsem ji přenášela do venkovní klece, kde zdravila kolemjdoucí sousedy a učila se ptačí štěbetání, které potom ráda předváděla doma. A teď si nedokážu představit že už ráno neuslyším "ahoj, tak ahóój! a odpoledne "ahoj holčičko, kafe, kafe, kafe . . . derou se mi slzy do očí a snažím si to nepřipustit. Jenže pomalu začíná být večer, zvedá se vítr a já propadám smutku a panice. Znovu vyrážím hledat a zase volám pískám, v puse mám jak v polepšovně a po neúspěchu se po hodině zase vracím zpátky domů. Poděkuji sestře a švagrovi za hlídání manžela a smutně a bez nálady usedám na zahradě na zahradní houpačku a přemýšlím, kudy a kam se Rozárka mohla ubírat. Vyčerpaná a s oteklýma očima beru peřiny a ustýlám si na zahradní houpačce a doufám, že ji třeba uslyším a půjdu pak za zvukem známého ptačího povídání našeho uprchlíka. Jenže nic neslyším a navíc začíná poprchávat a tak se odebírám do ložnice a ulehám do postele s našponovanýma ušima a nemohu se už dočkat rána, abych mohla opět vyrazit hledat naší Rozárku. Mezitím starší dcera vytiskla inzeráty a ta mladší ještě večer skočila se svým přítelem do auta a inzerátama oblepily blízké a i daleké okolí.

je úterý 6.7.2010 - ráno vybíhám opět do polí a volám, pískám pobíhám sem a tam oslovuji nové lidi a dotazuji se na našeho uprchlíka a popisuji a všichni se diví, že papoušek není barevný . . . Ochladilo se a je nepříjemný vítr. Kolem 8.00 hodiny ráno přijíždí starší dcera, aby i ona pomohla v pátrání. Pak si berou na starost rozesílání inzerátů na internetu, na facebooku.K obědu ohřívám pouze polévku a stejně nikdo na jídlo nemá ani pomyšlení. Po obědě startujeme auto a objíždíme ještě větší pátrací okruh. Vyvěšujeme inzeráty po sloupech, vývěskách, prodejnách, autobusových zastávkách, golfovém hřišti, na statcích, zastavujeme kolemjdoucí a znovu se dotazujeme zdali naší uprchlici neviděli. Ošlehané větrem z důvodů ztažených okýnek u auta se vracíme zpět do chalupy a sdělujeme si různé informace, které mezi tím získává starší dcera z internetu. Dozvídáme se, že se v různých částí republiky ztratili další žakové a tak si navzájem sdělujeme potřebné informace. Začínají se ozývat lidé co četli naše inzeráty. Převážně nás odkazují na útulek v Měcholupech nebo v Tróji. Jenže tyto již máme prověřené a další zatoulanci se tam neobjevují. Našli se i tací, kteří se baví tím, že rozesílají SMS s textem, že chytili zrovna toho našeho papouška a nesdělí své tel. číslo a dotyčný neuvede své jméno. Než zjistíte, že si z vás někdo vystřelil, tak vás popadne panika a čekáte, zda ten dotyčný se jenom zapoměl podepsat a zda se ozve znovu, ale opak je pravdou. Nikdo se již neozve a celé je to hra na vaše nervy. Opět se blíží večer a já stále myslím na to jestli je Rozárka ještě mezi živými. Do noci brouzdáme po internetu a připravujeme nové inzeráty k vylepení.

středa 7.7.2010 - Ráno připravuji dětem dobrou snídani a jsem ráda, že tu jsou se mnou a že mi pomáhají. Jsem jim vděčná za to, že mě nic nevyčítají a v duchu jim za to děkuji. Znovu startujeme auto a objíždíme voláme a pískáme a už mi to pískat ani nejde mám napuchlé rty a sucho v puse. Vylepujeme další letáky s dodatečnou informací pro vtipálka, který poslal SMS, že papouška našel. Někteří lidé nás už znají a dotazují se zdali se papoušek našel. Vždy při povídání o něm se mi derou slzy do očí a pak ze sebe nevydám ani hlásku. Je zase vedro, počasí nás zkouší co vydržíme, ale nahrává naší uprchlici, protože je i v noci poměrně teplo a už neprší. Nemám náladu na nic, chodím jako tělo bez duše a mám Rozárky plnou hlavu. Je večer a děti odjíždí domů. Je mi smutno . . .

čtvrtek 8.7.2010 - je ráno vše dělám snad automaticky, snídani pro manžela, oběd, večeři na nic jiného nemám náladu a nic jiného ani nemám sílu dělat. Zdá se to asi přehnané, ale byl to jediný tvoreček doma se kterým jsem si povídala. Manžel je vážně nemocný a jeho nemoc mu znemožňuje aby mluvil. Rozárka byla moje třetí dítě i když to zní přehnaně . . . . ale majitelé mazlíčků ví o čem mluvím a ti mne zřejmě pochopí. Den nestál za nic a opět uléhám a tajně doufám .. . .

pátek 9.7.2010 - dopoledne mi volá kolega z práce také nemá dobrou zprávu. Musí v podělí na pohřeb a já musím přerušit dovolenou. Kladu si otázku - co když zrovna bude Rozárka na blízku a já tu nebudu, nebo co když mi jí přijede někdo vrátit a já tu zase nebudu - trochu čára přes rozpočet. Co se dá dělat stejně na chalupě nebudu věčně.
Bloumám po vsi a pokouším štěstí, kterého se mi poslední roky vůbec nedostává.

. . . o pár kilometrů dále pan Potůček se svojí přítelkyní rybaří na řece Berounce v Mokropsích. Najednou jeho přítelkyni přistává cosi na hlavě. Leká se a odhání ptáka z hlavy. Ten je neodbytný a nálety opakuje a tak ho odchytávají, dávají do tašky a do auta. Jenže co s ním a kam s ním a tak s pipinou odjíždí na chatu, kde je na prázdninách její syn se svým otcem. Co se dělo dál podrobně nevíme. Víme jen to, že otec chlapce se večer v restauraci svěřil s "úlovkem" a zjistil, že za papouška by jeho prodejí získal slušné peníze. O jeho nekalých úmyslech se naštěstí dozvídá včas jeho syn, kterému maminka papouška svěřila. Okamžitě jí to volá a ta přesvědčuje svého přítele, aby se pokusil zjistit nějaké informace na internetu, zda by snad našel nějaký inzerát pohřešovaného papouška. Chtěli jinak papouška odvézt do ZOO, nebo do zverimexu, o útulku nepřemýšleli . . . Když konečně objevuje na internetu inzerát, který by mohl mít souvislost s nalezeným papouškem byla skoro půlnoc . . . .

sobota 10.7. - brzy ráno zvoní na druhé straně Prahy mladší dceři telefon, zrovna je v koupelně a tam s mobilem nechodí. Ale starší dcera ho slyší, avšak po čerstvé operaci kolena není zrovna nejrychlejší, ale volající je trpělivý a mobil zvoní o stošest. Z telefonu se ozývá, že byl chycen papoušek a že je možná náš! To už vybíhá mladší dcera z koupelny a začínají se dít věci. Opatrně mi tuto informaci holky sdělují po telefonu a to: mami asi za 3/4 hodiny k tobě na chalupu přijede pán, včera chytil žaka, přiveze ti ho a ty ho přijmi i kdyby nebyl náš, protože pán si s ním neví rady a my bychom majitele mohli vypátrat vždyť teď máme zkušenosti a praxi :o)
Touto informací jsem zase získala naději. Z třičvrtě hodiny je hodina a půl. Mezi tím přijíždí z domova mladší dcera a tak jsme obě jako na trní a najednou ani pořádně nevíme např. kolik peněz se dává nálezci. Nyní přišel ten okamžik, obě jsme napnuté z auta vystupují zachránci s papouškem žako v kleci, nakláním se k němu a v prvním okamžiku si nejsem jistá, avšak ihned se potvrdí, že je to naše milovaná uprchlice Rozárka a to tak, že se zasměje stejným tónem hlasu jako se směje můj manžel a začíná mi dávat její oblíbené pusinky. Zachránci i s papouškem zveme dovnitř domu, abychom jej mohli identifikovat podle čísla na kroužku na noze. To se potvrzuje a my s dcerou pláčeme radostí ze shledání.

Zachránce jsme finančně odměnily(5000 kč). Jsme jim vděční a jsme rádi, že to takhle dobře dopadlo, i když jsem v to u nedoufala. Ještě jednou díky . . . . . . .

Proběhla konečně konečná oslava mých 30. narozenin. Měla jsem zamluvený parník jménem Moravia, kde byl i rautík. Měli jsme krásné počasí! Narozky jsem zde slavila s Miškou Vančurkou!

Večer se šlo pařit do Dog´s bollocks. Moc povedený den! Všem moc děkuji za všechny kytičky, dárečky, drinky a účast!

S Něníkem a Honzíkem stavíme plot! Nejprve firma udělala betonový základ a pak maminka obstarala plaňky a trámky, já nakoupila napouštědla a barvy a začala stavba roku :o))

K plotu jsem samozřejmě objednala i bránu a branku. Týpci stavěli o 106 :o)) Musela jsem ještě doplatit přeskládání zámkovky a hned jsem byla o několik desítek tisíc chudší :o))

Do toho jsme furt natírali a natírali a natírali. 1 vrstva spouštědlem a 3 x barvou. Planěk 200 kusů no neubývá to.
Pak koupit šroubečky, vrutíčky a začít montovat. Něna přišla se systémem :o)) Na zámkovku namalovat značky, plaňky opřít o barák a smontovat. Já jako že to ne, že to bude křivý jako prdel a že potřebujeme vodováhu a úhelník a kde si cosi… no a to už Něník začala montovat a co myslíte? Jasně, že to tý potvoře vyšlo a pole plotu bylo naprosto ukázkový :o)))

Ještě nám několik políček chybí a ani branka s bránou nemají plaňky, ale už se to rýsuje a vypadá to mooc dobře.

Aby toho nebylo málo, tak se mi úplně vykurvila sekačka. No jasně, kdy jindy než když člověk nemá prachy že?
No ale co se dalo dělat. Tráva na zahradě až ke kolenům, tázavé pohledy sousedů (a kdyby jenom pohledy :o)) Mě donutili jít koupit sekačku.

Takže různé zkratky jako SV, HP, kW a výrazy centrální, pohon, šířka prac. Prostoru, šasi, záběr
se na pár dní staly mým slovníkem. Prodavači se mnou jednali jako s tydýtem a s nadějí v oku mi koukali za rameno, zda se někde nepohybuje ten "chlap" co k ní patří, ať mu to můžu vysvětlit :o)))

Ale já se nedala, vše porovnala, vyzkoušela a koupila :o)

Takže mám super krásnou, stříbrnou sekačku s velkýma kolama je na benzín a jezdí sama a skoro seká sama!

Strašně moc mě bolí pravé koleno. A to jako furt :o)) V sedě, v leže, ve stoje, opřená, střízlivá, opilá, oblečená v plavkách, v zimě, na slunci, no prostě furt!!!!

Je to děsnej vopruz. Dokonce mě to bolí tak, že mě to donutilo dojít si na ortopedii. A to byl další zážitek
:o)) 6 hodin v čekárně s babkama co jsou jen na injekci! Sestřička za okýnkem co na mě přes to bezpečnostní sklo řve: máte menstruaci no myslím, že jen na ušním to neslyšeli a po mém přikývnutí řve znova: já myslím jako dneska, no to už jsem myslela, že jí trefim, takže celý Modřany teď ví, kdy hárám :o)))

Pak následoval rentgen a opět znova čekat… Když jsem přišla na řadu, tak mi doktor zahýbal kolem, řekl že mám přervaný menisky a že to chce operaci a že budu doma 3 měsíce… No spadl z jahody na znak! Tak jsem škemrala o injekci, ortézu nebo o něco co by pomohlo než bych na tu operaci šla a on, že nic a nashledanou. Dneska jdu k dalšímu, tak uvidíme :o)) Ale na koleno a bolest už si zvykám!

Moje milovaná Miška mi udělala další úžasnou sérii foteček! A já abych jí nezklamala jsem pro ní zapozovala, tak jako nikdo předtím :o)) V bláznivých kostýmech, polohách a s ksichtama jako nikdo jiný :o))

Při slově třicet, tedy i při číslovce se většině z vás vybaví: Třicet případů majora Zemana či třicetiletá válka. No a to svědčí i o tom, že už nejsme nejmladší. Od března už se vybavuji i já :o))

Ráno se hůř vstává, v noci se hůř spí, kolena bolej, funí se do kopce, lenost je všude kolem nás a tak bych mohla pokračovat! Samozřejmě, že ze všech lifestylových časáků a oblíbených seriálů zjišťuji, že život teprve ve třiceti začíná! Máme super práci, prachů, že nevíme kam s nimi, konečně začínáme hledat partnera a možná také začínáme tušit, že je něco jako děti!

No z mého pohledu je to ale kapíček jinak! Místo, abych začínala žít, začínám být občas unavená, do práce už chodím víc jak 12 let, hypotéka jak blázen, chlapa už jsem stihla i ztratit a místo dětí psa!No tak nevím, jen na ty seriály čumím :o)

Každopádně 30. byly pro mě narozeniny plné oslav! V Květnici pro mě připravili tajnou i s dortem co hořel jak stoh :o)) příště už o svíčku navíc neunese :o), moje vínečkové holčiny mi daly 30 dárku pro třicitku - všechno už jsem vyzkoušela a časák Marianna taky super, asi začíná etapa kdy vyměnit Cosmo girl :o)),
skvělá párty v Lucerně, tanec až do rána. A plno smsek a přáníček. Dokonce mi přišlo přání poštou i s dárkem. Taky mi někteří přáli i v dubnu a nebo v Příbrami :o)) No slavila jsem víc jak měsíc. Všechny oslavy jsem ustála a ještě si je užila! Takže zas tak přelomová ta TŘICÍTKA není, když se paří v jednou kuse a ještě dokážu fungovat :o))

Všem moc moc moc děkuji za všechny dárky, přáníčka, smsky a dopisy! Příště budu slavit až 50. a když to přežiju tak i 100.!